O rostlině

Patří do čeledi Dioscoreaceae  neboli smldnicovitých či jamovitých. Dioscorea batatas patří k popínavým jednoděložným trvalkám původem z Číny. Tyto rostliny jsou pěstovány hlavně pro jedlé škrobovité hlízy obsahující škrob, bílkoviny, tuk, amylázu, aminokyseliny, saponiny, polysacharidy, slizové látky, vitamíny a dalších 31 různých stopových prvků. Zvláštnost světelného kořene však nespočívá jen v hojnosti a měřitelnosti obsažených látek a v jejich vyváženém poměru, nýbrž především v tom, že hlíza obsahuje vysoký a jedinečný potenciál světelného éteru, který má schopnost ukládat. Schopnost ukládat světelný éter mají pouze samčí rostliny. Tato schopnost je bytostně spjata s výrazným puzením vrůstat zásobním kořenem do hloubky. Kořen může růst až do hloubky dvou metrů. Řezná plocha světelného kořene osychá do sněhobílé barvy (nedochází k oxidačním procesům).

Nadzemní část rostliny je tvořena liánovitými lodyhami, na kterých jsou spirálovitě postaveny listy srdčitého tvaru. Na jedné rostlině je možné pozorovat různé uspořádání listů proti sobě - střídavě, jednotlivě, v páru, i ve trojici. Kvete od června do září malými, jemně vonícími bílými květy. Samčí rostlina má květy uskupené v hroznech v délce asi 6 cm. Jednotlivé květy jsou velké asi 1 mm. Okraj listů a žilnatina mají temně purpurovou barvu. Samičí rostlina tvoří květy na květních stoncích dlouhé 5 – 10 mm a jednotlivé květy jsou od sebe vzdálené asi 1cm. Listy jsou temně zelené bez purpurového zbarvení. V paždí listů samčích rostlin se tvoří škrobovité pacibulky různých tvarů, pomocí kterých se rostlina rozmnožuje. K nejlepší výživové zralosti potřebují pacibulky zůstat v zemi 2 – 4 roky. Rostlina tvoří tenký, v zemi svislý a dlouhý kořen. Při dobrých pěstebních podmínkách dosahuje délky 80 až 120 cm a šířky 5 až 8 cm. Váha je 0,5 – 1 kg. Kořeny se mohou formovat do různých tvarů.

Od roku 1996 se pod vedením Ralfa Rössnera pěstuje světelný kořen ve velkém rozsahu na celém světě.
Aby se zachovala jedinečná schopnost světelného kořene – schopnost ukládat světelný éter – je nutné dodržovat při jeho pěstování a zpracování jistá pravidla. V prvé řadě se jedná o principy biologicko-dynamického zemědělství, ale také například o prevenci křížení s ostatními druhy jamů.

Proto pojem „světelný kořen“ (německy Lichtwurzel) má označovat potraviny a další výrobky obsahující kořeny nebo listy s vysokým podílem této síly, které byly vyrobeny za účelem posílení životních sil člověka. Je proto pro lidi z vysoce vyspělých zemí velmi zdravý a oživující. Dodává sílu a pomáhá volnému proudění životních sil v těle. Lidé pracující s touto rostlinou ji nazvali světelný kořen a bude nadále tímto jménem odlišená od ostatních Dioscorea batatas.

Pěstování světelného kořene v souladu s jeho podstatou je velmi nákladné a pro zpracování, má-li se zachovat požadovaná kvalita, je nutno zajistit nezbytné podmínky. U ostatních druhů jamu totiž požadovaná jedinečná vlastnost nebyla prokázána. Protože schopnost ukládat světelný éter je běžně téměř nevnímatelná, popsal Ralf Rössner sedm vnějších znaků, podle kterých lze světelný kořen od ostatních jamů rozlišit:

1. Schopnost uchovávat světelný éter je v podstatě spojena s výraznou tendencí hlízy růst do hloubky. Pokud je světelný kořen kultivován v mateřském humusu, může kořenová hlíza vrůstat do hloubek větších než dva metry. (Důsledek takto ztíženého pěstování nás nesmí svádět k tomu, abychom chtěli tuto bytostně podmíněnou vlastnost pěstování utlumit.)
2. Poloha listů na výhoncích je nápadně „živá“: listy mohou růst na výhonku po úsecích proti sobě, střídavě, jednotlivě, v páru či dokonce ve trojici.                                                             
3. Listy světelného kořene mají červenofialový okraj.
4. Řezné plochy hlízy musejí být po uschnutí sněhově bílé. (Viděno fyziologicky neprobíhají žádné procesy oxidace.)
5. Tvoří se pouze čistě samčí, anebo čistě samičí rostliny. Schopnost ukládat světelný éter mají výhradně samčí rostliny. (Do důsledku vzato můžeme z tohoto důvodu označovat jako světelný kořen pouze tyto.)
6. Při sklizni udeří do očí i necvičeného pozorovatele světelnost hlíz, které jsou mimořádně citlivé, křehké a zranitelné a „ztvrdnou“ teprve v průběhu následujících hodin.
7. Světelný kořen způsobuje i v malinkých dávkách nápadný pocit sytosti (co se fyziologie výživy týče, nelze na základě měření obsahových látek tento jev vysvětlit).